Praha má růst do výšky. Nový plán dovolí vyšší domy a chce zastavit rozpínání města

Praha má před sebou zásadní rozhodnutí, kam umístit další stovky tisíc obyvatel. Město se může dál rozpínat do okolní krajiny, nebo začít intenzivněji využívat území, která už leží uvnitř jeho hranic. Nový Metropolitní plán se přiklání ke druhé možnosti. Soustředí další výstavbu především na brownfieldy a zároveň poprvé zavádí jasnou výškovou regulaci, která na vybraných místech dovolí budovy vysoké až 100 metrů. Takové stavby budou možné například na Chodově, v Roztylech, u nádraží Eden, metra Českomoravská nebo v Nových Butovicích. 

Právě intenzivnější využití už zastavěného města může být jednou z cest, jak v Praze vytvořit výrazně více bydlení. Metropolitní plán počítá na rozvojových plochách s kapacitou až 350 tisíc nových bytů, mimo jiné na Nákladovém nádraží Žižkov, v Bubnech-Zátorech, na Florenci, v Ruzyni nebo v areálu Avie. Neznamená to, že všechny skutečně vzniknou, natož rychle – podle developerů lze v příštích deseti až dvaceti letech reálně stavět zhruba na čtvrtině nově uvolněných pozemků. Důležitá je ale změna samotných pravidel. Starý územní plán řadu projektů nutil čekat na mnohaleté změny, zatímco nový plán má předem určit, kde a v jakém rozsahu se může stavět. 

Růst do výšky přitom nemusí znamenat přeměnu Prahy v Manhattan. Metropolitní plán rozděluje město do stometrové sítě a pro jednotlivá území stanovuje maximální podlažnost, zatímco zvlášť vymezuje místa vhodná pro výškové budovy a zároveň chrání důležitá panoramata a výhledy. Zajímavé je, že vysoká hustota obyvatel ani dnes není v Praze spojena hlavně s výškovými domy. Nejvyšší průměrnou hustotu má klasická bloková zástavba známá například z Vinohrad, Žižkova nebo Holešovic, kde žije v průměru kolem 150 lidí na hektar. Modernistická sídliště jsou jen o něco níže, zatímco čtvrti tvořené převážně vilami a rodinnými domy jsou několikanásobně řidší. Pro zvýšení kapacity města tedy nejsou nutné pouze stometrové věžáky. Stejně důležité může být stavět souvislejší a o několik pater vyšší městské bloky. 

Právě tady leží hlavní význam nové výškové regulace. Pozemky v Praze jsou drahé a při nízké povolené zástavbě se jejich vysoká cena rozpočítává mezi malý počet bytů. Pokud na stejném území může vzniknout více podlažní plochy, developer získá možnost postavit více bytů, aniž by město zabralo další pole na svém okraji. Samotné povolení vyšších domů samozřejmě levné bydlení nezaručí – výškové stavby jsou technicky náročnější a část nové hodnoty pozemku může skončit u jeho vlastníka. Mění ale jeden z nejtvrdších limitů pražského bydlení: kolik metrů čtverečních vůbec smí na konkrétním pozemku vzniknout. Metropolitní plán tak není jen dokumentem o tom, kde se smí stavět. Je také rozhodnutím, že budoucí Praha má být spíše hustší a vyšší než stále širší.