Polská cesta k levnému bydlení byty nezlevnila, ale zdražila je o pětinu

Polsko nám může posloužit jako varování před politikou, která se tváří jako pomoc s dostupností bydlení, ale ve skutečnosti může problém ještě zhoršit. Země v minulosti zvládla velkou finanční krizi lépe než Česko hlavně díky vyšším veřejným investicím, zatímco česká ekonomika po utažení rozpočtové politiky spadla do recese. Zároveň se ale polská politika postupně posunula od smysluplného investování k systému trvalého „zachraňování“, kdy vlády reagují na různé problémy dalšími dávkami a dotacemi, což deformuje trh i veřejné finance.

Ukázkovým případem je program dotovaných hypoték „Bezpieczny Kredyt 2%“, který před volbami zavedla strana PiS pro kupující prvního bydlení do 45 let. Program měl zmírnit dopad vysokých sazeb, jenže přinesl hlavně prudký růst poptávky bez odpovídajícího posílení výstavby, a tím i skokové zdražení bytů o více než 20 procent. Celý efekt zesílilo i fungování polského hypotečního trhu, kde jsou běžnější úvěry s pohyblivou sazbou, takže do situace silně promluvilo také nečekané snížení sazeb polskou centrální bankou krátce před volbami. Výsledkem bylo, že levnější úvěr nepřinesl levnější bydlení, ale další růst cen nemovitostí.

Po změně vlády se přitom ukázalo, že politické pokušení jít stejnou cestou nezmizelo, protože Tuskova koalice původně přišla s ještě ambicióznějším slibem úvěru s nulovým úrokem na první bydlení. Nakonec však část vládních partnerů takový návrh odmítla s argumentem, že dotace do hypoték ve skutečnosti nejvíc pomáhají developerům a prodávajícím, zatímco dostupnost bydlení dál zhoršují. Vláda se proto po sporech rozhodla ustoupit od úrokových subvencí a zaměřit podporu spíše na nabídkovou stranu trhu. Polský příklad tak ukazuje, že bez růstu výstavby vede umělé zlevňování úvěrů hlavně k nafukování cen bytů, nikoli k levnějšímu bydlení.