Nový rozkaz k vyklizení může urychlit spor s neplatičem, snadno ho ale zablokuje doručování i odpor nájemníka

Nový rozkaz k vyklizení měl zrychlit jednu z nejbolestivějších situací na nájemním trhu: případ, kdy nájemník přestane platit, po skončení nájmu v bytě dál zůstává a majitele čeká dlouhý soudní spor. První zkušenosti ale ukazují, že ani nový mechanismus neznamená automaticky rychlé řešení. Slabinou nového institutu je hlavně doručování a možnost odporu, jak ukazují případy nájemních vztahů, kde se po letech bez větších komplikací rozjedou typické problémy: nájemník začne dlužit na nájmu, přestane komunikovat, nepřebírá poštu a byt neopustí ani po výpovědi.

Rozkaz k vyklizení totiž musí být nájemníkovi doručen do vlastních rukou a nelze u něj použít fikci doručení. Pokud si tedy zásilku nepřevezme, soud rozkaz zruší a spor se vrací do běžného řízení. A ani po doručení není vyhráno, protože nájemník může celý proces velmi snadno zablokovat pouhým podáním odporu bez nutnosti cokoli vysvětlovat. Právě to ukazuje, že nástroj zkracuje spor jen v části případů a jeho účinnost stojí hlavně na tom, zda je druhá strana pasivní, nebo se rozhodne aktivně bránit. U běžných soudních sporů o vyklizení se přitom délka řízení pohybuje v průměru kolem 14 měsíců a v Praze zhruba kolem 21 měsíců.

V některých případech situace pokročí až ve chvíli, kdy je návrh na rozkaz k vyklizení podán souběžně s trestním oznámením za neoprávněný zásah do práva k bytu a do věci vstoupí policie. To naznačuje, že samotný civilní nástroj nemusí vždy stačit a reálný tlak často vzniká až kombinací více právních kroků. Přesto část trhu nové úpravě věří, protože i částečné zkrácení první fáze sporu může majitelům ušetřit měsíce nejistoty. Význam novinky je přitom hlavně systémový: vyklizovacích sporů se ročně řeší zhruba dva tisíce, zatímco v nájemním bydlení v Česku žijí více než dva miliony lidí, takže nejde o masový problém trhu, ale o citlivý segment, který silně ovlivňuje ochotu vlastníků byty pronajímat.