Konec fint na klienty. Nejvyšší soud zatrhl realitkám schovávání pastí do smluv

Nejvyšší soud vyslal důležité varování realitnímu trhu, když potvrdil, že skryté doložky ve spotřebitelských smlouvách nemohou automaticky vyvolat právní účinky. Verdikt se týkal sporu mezi realitní kanceláří M&M reality holding a klientem, který před vypršením 14denní lhůty odstoupil od distančně uzavřené dohody. Ta kombinovala budoucí uzavření kupní smlouvy, blokaci nemovitosti a povinnost zaplatit blokační úhradu ve výši 300 tisíc korun.

Pokud by klient částku neuhradil včas, hrozila mu smluvní pokuta odpovídající 30 % této sumy. Realitní kancelář tvrdila, že klient podpisem stvrdil souhlas se zahájením plnění služeb, čímž o právo na odstoupení přišel. Soud však rozhodl ve prospěch spotřebitele a jasně vymezil hranice toho, jak musí být podobné podmínky ve smlouvách formulovány.

Klíčovým momentem celého sporu bylo umístění sporné doložky, kterou realitní kancelář skryla do pasáže související s AML kontrolou. Podle soudu bylo ustanovení o ztrátě možnosti odstoupit od smlouvy schované mezi informacemi o ověřování původu peněz a statutu politicky exponované osoby, kde ho spotřebitel nemohl rozumně očekávat a snadno jej mohl přehlédnout. Justice takové jednání označila za nepoctivé. Rozhodnutí jasně ukazuje, že soudy neposuzují smlouvy jen formálně, ale zkoumají také celkovou logiku dokumentu a kontext. Pokud je zásadní omezení práv klienta netransparentní, konkrétní ustanovení je právně neúčinné.

Tento verdikt představuje zásadní varování pro realitní sektor, který běžně spoléhá na formulářové smlouvy, blokační poplatky a složitější smluvní konstrukce. Nejvyšší soud vyslal jasný signál, že ochrana spotřebitele nesmí být pouze prázdnou frází na papíře. Pokud realitní makléři a kanceláře chtějí ve svých smlouvách uplatňovat zákonné výjimky nebo omezovat práva klientů, musí tak činit transparentně, srozumitelně a nepřehlédnutelně. Jinak riskují, že soud bude na příslušnou klauzuli nahlížet tak, jako by ve smlouvě vůbec nebyla.