Evropský bytový paradox: mladí se tísní, jiní mají pokoje nazbyt

O evropské bytové krizi se většinou mluví v souvislosti s tím, kolik nových bytů je třeba postavit. Statistiky ale ukazují i jinou stránku problému: zatímco část obyvatel nemá dost prostoru, jiní ho mají výrazně více, než potřebují. Podle Eurostatu žilo v roce 2025 téměř 27 % mladých Evropanů ve věku 15 až 29 let v přeplněných domácnostech, tedy v bytech a domech s nedostatečným počtem pokojů vzhledem k počtu a složení obyvatel. V Rumunsku se to týkalo šesti z deseti mladých lidí, v Lotyšsku a Bulharsku více než poloviny. Na opačném konci žebříčku byl Kypr, kde v takových podmínkách žilo jen 3,5 % mladých.

Pohled na celý evropský bytový fond ale nabízí opačný obrázek. Podle dalších údajů Eurostatu žilo ve stejném roce 33,4 % obyvatel EU v domácnostech s více pokoji, než podle evropské metodiky potřebují. Typickým příkladem jsou starší manželé, kteří zůstávají ve velkém rodinném domě i poté, co se jejich děti odstěhovaly. Nadbytek obytného prostoru je přitom mnohem častější na venkově, kde se týká více než 40 % obyvatel, zatímco ve městech přibližně čtvrtiny. U přeplněných domácností je poměr opačný: ve městech v nich žije každý pátý obyvatel, na venkově zhruba každý sedmý.

Evropská bytová krize tak není jen otázkou nedostatečné výstavby, ale také toho, jak je stávající bydlení rozdělené. To samozřejmě neznamená, že lze přebytečné pokoje jednoduše nabídnout těm, kteří je potřebují. Velký dům na venkově nenahradí dostupný byt ve městě a starší majitelé nemusejí mít důvod ani prostředky své bydlení měnit. Samotná statistika navíc neříká, kolik dalších domácností by se do takových nemovitostí skutečně vešlo. Přesto odhaluje zajímavý rozpor: Evropa má miliony lidí s nedostatkem obytného prostoru a současně miliony dalších, kteří ho využívají jen částečně. Otázkou proto není jen to, kolik nových bytů postavit, ale také jak lépe využít ty, které už stojí.