Developer měl na Smíchově postavit domov pro seniory, vznikly ale luxusní byty se spornými službami

V Praze na Smíchově u parku Sacre Coeur vznikl v roce 2020 bytový dům Rezidence Vitality, který developerská skupina Satpo realitního podnikatele Jiřího Pokorného prezentovala kupujícím jako luxusní rezidenční bydlení s nadstandardními komerčními službami. Podle kolaudačního rozhodnutí byl však objekt určen jako polyfunkční stavba s převažující funkcí domova pro seniory se službami pro osoby v nepříznivé sociální situaci. Podle advokáta SVJ Petra Novotného developer projekt vůči úřadům vedl jako dům pro poskytování sociálních služeb, což mu umožnilo stavět na pozemku určeném v územním plánu pro veřejné vybavení, zatímco kupujícím jej prodával jako luxusní byty s placenými nadstandardními službami.

Průměrný věk v domě v analyzovaném vzorku zhruba poloviny ze sto majitelů přitom činil 52 let, přičemž nejpočetnější skupinou byli čtyřicátníci, následovaní padesátníky a šedesátníky, zatímco seniorů nad 70 let byli ve vzorku pouze tři. Podle jednoho z obyvatel a člena výboru SVJ Lumíra Al-Dabagha kupujícím nikdy nebylo řečeno, že jde o domov pro seniory nebo zařízení sociálních služeb, naopak jim byly nabízeny komerční, nadstandardní a placené služby. Developer Satpo se k situaci podrobně nevyjádřil a společnost LCC domácí péče, která v domě poskytuje služby a je vedena v registru poskytovatelů sociálních služeb, také neobjasnila, jaké sociální služby v objektu skutečně zajišťuje.

Spor se nyní soustředí na smlouvy právě se společností LCC domácí péče, která podle vlastníků poskytovala služby povinně hrazené bez ohledu na jejich skutečné využívání. Advokát SVJ tvrdí, že rámcová a individuální smlouvy měly vytvořit dojem, že v domě probíhá poskytování sociálních služeb, a že povinnost odebírat nadstandardní služby po dobu deseti let měla zakrýt skutečnou podstatu projektu. LCC naopak věří, že ve sporech uspěje, a odkazuje na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, který zamítl žalobu SVJ na určení neplatnosti smlouvy. Podle SVJ však soud neřešil samotnou podstatu sporu, ale pouze nedostatek naléhavého právního zájmu. LCC po společenství vlastníků požaduje 8,7 milionu korun jako kompenzaci za vypovězení smlouvy a doplacení dlužných poplatků ve statisících a úroky, zatímco SVJ se ohrazuje, že škoda vznikla naopak vlastníkům, kteří podle jeho právního zástupce zaplatili za neposkytnuté služby přes 30 milionů korun.