Bitva o českou půdu. Kdo má mít právo ji koupit jako první?

Ministerstvo zemědělství pod taktovkou ministra Martina Šebestyána připravuje zavedení předkupního práva na zemědělskou půdu, které by od ledna 2028 mohlo výrazně změnit pravidla hry pro 1,8 milionu vlastníků. Cílem vlády je odstavit ze scény spekulativní investory a zajistit, aby půda zůstala v rukou těch, kteří na ní skutečně hospodaří. Finální podoba zákona zůstává předmětem diskuzí: v úvahu připadá jak striktní předkupní právo pro pachtýře, obce či stát, tak i umírněná varianta spočívající v povinnosti vlastníka včas informovat aktuálního uživatele pozemku o zamýšleném prodeji.

Záměr však vyvolává ostrou kritiku z řad odborníků i zástupců menších farmářů. Ekonom Jakub Kuneš z Liberálního institutu varuje, že plošné zavedení předkupního práva vytvoří nepropustnou bariéru pro nové zájemce a neúměrně omezí vlastnická práva. Asociace samostatných zemědělců se obává, že v praxi bude opatření nahrávat především velkým agropodnikům s dominantním postavením na trhu, jako je například Agrofert. Odpůrci navíc poukazují na negativní zkušenosti ze zahraničí, kde podobné regulace v důsledku omezení konkurenčního prostředí vedly k umělému stlačování cen zemědělské půdy.

Na opačné straně barikády stojí Agrární komora a Zemědělský svaz, které považují státní zásah za nezbytný k ochraně aktivních zemědělců před finančně silnějšími investory, kteří k půdě nemají žádný vztah. Debata se tak ostře štěpí: zatímco jedna strana prosazuje zákonnou prioritu pro stávající pachtýře, druhá volá po motivačních nástrojích, které by vlastníky přirozeně vedly k prodeji místním farmářům. Právní experti přitom upozorňují, že mechanismy pro zajištění předkupního práva existují již dnes na bázi dobrovolných smluv, a kladou zásadní otázku, zda je skutečně namístě zavádět plošnou státní regulaci, nebo nechat volbu nad osudem majetku plně v rukou vlastníků.