Architekti navrhují daň z nemovitosti podle hodnoty, cílem je uvolnit prázdné byty

Asociace brněnských architektů a stavitelů navrhuje zásadně změnit daň z nemovitosti tak, aby se nově nepočítala podle plochy, ale podle hodnoty bytu či domu. Konkrétně prosazuje jednotnou sazbu ve výši 0,1 procenta z tržní hodnoty nemovitosti, což by u bytu za pět milionů korun znamenalo roční daň kolem pěti tisíc korun, tedy několikanásobně více než dnes. Podle zastánců návrhu je česká daň z nemovitosti i po zvýšení z roku 2024 stále nízká a její navázání na cenu majetku by bylo spravedlivější, protože současný systém v poměru k hodnotě zvýhodňuje vlastníky dražších nemovitostí, zatímco majitelé levnějších bytů nesou relativně vyšší zátěž.

Hlavním cílem návrhu je rozhýbat trh s bydlením a dostat do oběhu část dlouhodobě nevyužívaných bytů. Podíl prázdných bytů v Česku se odhaduje kolem deseti procent, zatímco za zdravou úroveň považují architekti zhruba polovinu. Vyšší daň by podle nich mohla přimět vlastníky, aby s nemovitostmi nakládali efektivněji, více je pronajímali nebo prodávali, a zároveň by přinesla více peněz obcím, které by pak mohly mít silnější motivaci podporovat výstavbu. Podporu podobnému modelu vyjádřili i experti z IDEA a PAQ Research, podle nichž by změna mohla zmírnit tlak na ceny vlastnického bydlení a přitom by nemusela být administrativně složitá, protože by šla opřít například o cenové mapy a data z katastru místo individuálního oceňování každé nemovitosti.

Proti návrhu ale stojí jak stát, tak část samospráv. Ministerstvo financí uvedlo, že podobnou úpravu nechystá a chce se soustředit spíš na výběr stávajících daní, přičemž zároveň plánuje zastavit automatické navyšování prostřednictvím inflačního koeficientu. Ministerstvo pro místní rozvoj sází místo vyššího zdanění na podporu nové výstavby, rychlejší povolování a rozvoj nájemního bydlení, zatímco zástupci obcí upozorňují, že prázdný byt nemusí automaticky znamenat spekulaci a vyšší daň by v řadě případů mohla znamenat jen další náklad pro vlastníky bez rychlého dopadu na dostupnost bydlení. Jedna strana tak chce přes daňový tlak aktivovat nevyužívané byty, druhá spoléhá hlavně na rozšíření nabídky a varuje před tím, že samotné zdanění problém bydlení nevyřeší.