130 změn na poslední chvíli. Co všechno poslanci schovali do nového stavebního zákona?

Očekávaná koaliční novela stavebního zákona, která má klíčový úkol zrychlit a zjednodušit povolování staveb v Česku, prošla do třetího čtení. Druhé čtení v Poslanecké sněmovně zabralo bezmála 13 hodin a přineslo zhruba 130 pozměňovacích návrhů, přesto došlo na důležitý posun do závěrečné fáze schvalování.

Předloha nově označuje velké rezidenční projekty za veřejný zájem, počítá se vznikem centralizované státní stavební správy a rozvazuje ruce krajským městům. Ta by po vzoru Prahy, Brna a Ostravy mohla nově vydávat vlastní stavební předpisy. Jednotlivé úpravy nyní posoudí hospodářský výbor, teprve poté přijde na řadu finální hlasování.

Ambiciózní reforma s sebou ale nese ostrou kritiku opozice. Ta varuje zejména před procesními riziky a personální nejistotou. Kritikům vadí, že takto zásadní norma vznikla jako poslanecký návrh, čímž kompletně obešla standardní připomínkové řízení, a že k ní chybí jakákoliv analýza dopadů. Velkým otazníkem zůstává samotný přesun úředníků pod novou státní strukturu – část z nich totiž nemusí změnu přijmout, což by mohlo už tak pomalé stavební řízení definitivně paralyzovat. Další výhrady míří na zásahy do památkové péče, ochrany přírody, hygienických limitů nebo pravidel přístupnosti budov pro seniory a rodiče s kočárky.

Mezi předloženými poslaneckými úpravami se navíc objevily návrhy, které mohou významně ovlivnit chování investorů a majitelů nemovitostí. Jedním z nejvýraznějších bodů je možnost zvýšit daň z dlouhodobě neobývaných bytů. To má vlastníky motivovat k jejich návratu na běžný trh a omezit využívání nemovitostí ke krátkodobému turistickému ubytování typu Airbnb.

Na druhé straně poslanci navrhují také administrativní úlevy pro menší bytové domy se zastavěnou plochou do 500 metrů čtverečních a nejvýše čtyřmi nadzemními podlažími. Ve hře je i osvobození veřejně prospěšných pozemků od daně z nemovitosti nebo snazší schvalování čistíren odpadních vod. Hospodářský výbor teď čeká jednání, které určí, co z těchto změn nakonec propustí do finální podoby zákona.